20. dubna 2023
Nářky sládků
Černokostelecký historický sloupek II
Neustálé remcání a pomlouvání jest pro našince příznačné stejně jako obliba ležáku. Nebylo roku, kdy by si sládci nestěžovali na svou tíživou až neúnosnou situaci, na daně,
na ječmeny, na pilouse, na hospodský, zkrátka vždy se něco našlo. Úryvek z novoročního fejetonu, uveřejněného v časopise Kvas v roce 1905, jest toho nadčasovým důkazem.
Rok jest sice nový, ale bída bude asi ta sta- rá. Samá snaha po nápravě, po zlepšení poměrů, ale místo abychom se dočekali časů lepších, spějeme spíše k horším. Když loni vynalezla paní Curiová to radium, myslili jsme, že si jeden na druhého posvítíme, že si navzájem svědomí svá řádně prohlédneme, že se poznáme a pak že se všich- ni napravíme; zatím ale radium sevšednělo jako ta všední špinavá konkurence s veškerými v pivovarství bujícími neřestmi.
Není dobré vůle, není skutku. Snad přece měl ten dobrý pán z berního referátu pravdu, když řekl, že nevěří, že by se pivovarům tak špatně dařilo, že ten náš nářek jest jen předstíraný; vždyť prý, kdyby tomu opravdu tak bylo, nemohly by plnýma rukama plýtvat nadávky a presenty, dávati vysoké pachty a prodávati pivo pod cenu výrobní; potud, pokud pivovary činiti tak nepřestanou, budou berní úřady stále s nimi zpívati jejich staročeskou: „Kde se pivo vaří, tam se dobře daří“, jak to před nedávnem mistr Aleš namaloval.
... Již ani ta první sloka naší sladovnické: „Kde je sládek...“ není více pravdivou. Kde pak jsou dnes ti sládci, které píseň opěvuje... to nejsou ti nynější, ohrožení vším, co vůkol nich, ti stísnění různými novými zařízeními, ti ubozí, jimž jest spíše do skřípání zubů než do zpěvu. Píseň měla před sebou ony pány staré, kteří jakožto samostatní podnikatelé sice menších pivovarů, ale se zajištěným odbytem, utržili o velikonočních svátcích za kvasnice více, než obnášel jejich čtvrtletní nájem, anebo ty pány staré z Prahy, kteří, co uvařili, sami doma prodali beze zlosti, bez útrap, bez úvěru.
Jsem si jist, že by skladatel naší sladovnické nepsal na sládky verše, kdyby byl věděl, že ze dvaceti malých pivovarů bude jednou jeden veliký akciový a z devatenácti pánů starých že budou žebráci, kteří každý ten svůj pivovárek ukonejší pomalu ve spánek úplného zaniknutí; a což teprve, kdyby byl věděl, jak se asi tomu dvacátému sládku pod pasivní správní radou vzdor velikému pivovaru povede – jistě by byl opěvoval raději ponocného než sládka.
